Koutek miniatur u východní stěny pavilónu S
(za kavárnou Nopek)
Ne každý měl k disposici pro vytvoření zahrady 300 nebo dokonce 500 hektarů, jak to měli Sylva Tarouca v Průhonicích a Lichtensteinové v Lednici na Moravě. Na řadu z nás zbyla zahrádka třebas jen 400 m čtverečních - a přesto jsme toužili i po borovicích, smrcích a jiných jehličnanech. Naštěstí nám příroda podala ruku v podobě tzv. čarověníků. To jsou náhlá nahloučení pupenů a náhlá omezení prodlužovacích růstu, z nichž vznikají útvary podobné vraním hnízdům, čarověníky. Lidé si je vysvětlovali jako kouzlo, čáry, proto čaro - věník. A věník - to byla v podstatě snítka. Jen si vzpomeňte na rozmanité vějičky. Přesná příčina známa není: uvažuje se o náhlé mutaci (změně genetické informace), o viru či poškození hmyzem. Z korun stromů zahradníci čarověníky snesli (odstřihli rouby) a roubovali na vhodné podnože. Tak vznikly rozmanité "zakrslé" kultivary i v této drobné sbírce. Vznikly na borovici lesní i na kleči a jiných druzích. Nikdo je nemusí zastřihovat ani zaštipovat, rostou si nahloučeně a kompaktně k naší radosti.
Ve zdejším omezeném prostoru našly místo k životu –
jalovce: jalovec vodorovný (Juniperus horizontalis), kultivar jalovce čínského (Juniperus chinensis cv. Echiniformis), kultivar jalovce šupinatého (Juniperus squamata cv. Blue Carpet). Jsou tu i borovice: kleče (Pinus mugo cv. Gnom, Pinus mugo cv. Hesse, Pinus mugo cv. Frisia (zlatožlutý), Pinus mugo cv. Mops a Pinus mugo cv. Little Lady); blatky (Pinus rotundata cv. Litomyšl WB a Pinus rotundata cv. Ježek). Z ostatních pak (Pinus sylvestris cv. Globosa Viridis, Pinus pumila cv. Glauca) a nejslavnější ze zakrslých borovic, borovice bělokorá (Pinus leucodermis cv. Schmidt).
Kolekci jako kulisy doplňují: kultivar trávy ozdobnice čínské (Miscanthus sinensis cv. Zebrinus), iberka - štěničník vždyzelený (Iberis sempervirens), vřesy a vřesovce
"Placatý strom"
Jednou to byl nedostatek místa, jindy touha zakrýt nevzhlednou stěnu - co vedlo k využití dalšího přírodního patentu, samopnoucích rostlin. Některé "liány" to dokážou pomocí příčepivých kořínků (břečťan) jiné třeba pomocí adhesních destiček, přílipek, přísavek, jaké znáte doma v koupelně na zavěšení ručníku. Druhý případ je před vámi. Jmenuje se přísavník trojcípý, kultivar Veitchův (Parthenocissus tricuspidata cv. Veitchii). Přísavnými destičkami se drží omítky, aniž ji jakkoliv narušuje. V létě působí jako souvislá stěna, drapérie, v zimě vynikne celá textura, na níž lze vidět hlavní "kmen" (kmínky), kosterní "větve" i ty poslední periferní větévky - jako na obvyklém stromě, jenže tady jen v "dvojrozměrném" provedení.
