Původ: Jihovýchodní Evropa, pěstuje se asi od roku 1582. Vzrostlé dva stromy při vchodu do jídelny pacientů s jehlancovitou korunou a rovnovážně odstávajícími spodními větvemi. Listy mají až 4,5 cm dlouhé řapíky, okrouhlé až široce podlouhlé čepele na okraji dvakrát pilovité a nepravidelně zubatě laločnaté. Oříšky má tvrdší než líska obecná.
Původ: Původní druh je přirozená dřevina středoevropských hor. Kultivar „Atropurpureum" je zahradní kultivar s nápadně nachovými ruby listů. Patří mezi nejkrásnější původní evropské stromy. Jeho vzhled je majestátní. Borka šupinovitá, tmavošedá, se světlejšími místy, v mnohém připomíná platan. Žlutozelené květy rozkvétají v dlouhých převislých latách, křídla dvounažek zhruba 3 cm dlouhá spolu svírají zpravidla ostrý úhel. Strom je vysoký 19 m.
Původ: Zahradní kříženec vzniklý v roce 1820 (Magnolie denudata x liliiflora) ve francouzských školkách. U nás od roku 1844. Šest metrů vysoký opadavý strom nápadný svými dekorativními květy, které rozkvétají ještě před olistěním.
Původ: Evropa – slunné lesy nebo houštiny. Vykazuje velké bohatství forem. Pro své plstnatě a vlnitě chlupaté listy je hojně vysazován podél silnic či dopravních tepen v otevřené krajině, protože chlupy filtrují prach. Drobné plody – malvice jsou v časném podzimu pro svou hnědavou barvu ptáky a veverkami jen málo vyhledávány. Zůstávají proto na stromech až do sklonku roku.
Původ: Čechy - Turnov. V roce 1894 získán sychrovským zahradníkem Maškem jako kříženec buku lesního „červenolistého" a „dubolistého" (cv. Quercifolia). Výška 23 m. Po většinu vegetační sezóny červenolistý.
Původ: Západní, střední a jižní Evropa. Jedny z nejhezčích evropských stromů. Tvoří čisté porosty - bučiny. Od ostatních stromů je na jaře snadno poznáme podle dlouhých pupenů. Proti světlu je vidět hustě stříbřitě chlupatý okraj listu.
Původ: Tzv. měděný buk objevený v přírodě v jižních Alpách. Výška 27 m, obvod kmene = 80 cm.
Původ: Evropa. Pro svou papírovině se odlupující bílou „kůru" je jedním z nejnápadnějších stromů vůbec.Pěstuje se od pradávna. Je ekologicky velmi plastická, roste na suchých i podmáčených místech. U některých jedinců jsou větve vyšších řádů pevné a směřují šikmo vzhůru, u jiných jsou naopak jemné a ochablé a pak většinou převislé.
Původ: Není jednoznačný - současná botanika se přiklání k názoru, že jde o potomka vyhynulého třetihorního evropského druhu, starší názory soudily, že jde o potomka platanu východního a západního. 20 m vysoké, statné stromy s širokou korunou. Borka šupinovitá, výše vícevrstevnatá. Listy opadavé, střídavé, dlouze řapíkaté. Plody - oříšky v kulovitých plodenstvích mají na bázi věnce tuhých chlupů, které se při dozrávání uvolňují a mohou způsobit alergické záněty očních spojivek.
Původ: Mnohonásobný kříženec mezi evropskými a severoamerickými druhy. Několik set druhů kultivarů po celém světě.
Původ: Evropa. Vzpřímeně rostoucí strom, vzdušně stavěný. V době květu působí většinou ještě „lehčeji", i když jejich koruna je hustší. Plod je malá malvička, velikosti hrachu. V době květu nebo podzimního vybarvení je vhodnou velmi nápadnou solitérou, proto bývá často využíván v zahradnické architektuře.
Původ: Odchylka od původního druhu, listy jednoduché, vzrůst převislý. 16 m vysoký strom s rozložitou korunou a šedočernou, podélně mělce rozbrázděnou borkou. Množí se roubováním.
Původ: Roste v celé Evropě. Jsou hojně vyhynulé po epidemiích houbového onemocnění grafiózy. Má širokou nepravidelně rozkladitou korunu, dlouho hladkou kůru později rozpraskanou, čepel listu je asymetrická. Plody široce eliptické až obvejčité, nažky s blanitým lysým lemem.
Původ: EvropaOpadavé listy jsou střídavě postaveny, okrouhle srdčité, drobné, 5–7 cm velké, na obvodu pilovité. Kvete v červenci jako poslední z lip. Dlouze stopkaté vidlany tvoří 3–15 květů srostlých s blanitým listenem, dlouhým 5–8 cm a sloužícím jako létací aparát. Vonné běložluté květy jsou oboupohlavné, pravidelné.
Původ: Tradiční evropský strom - pravděpodobně kříženec původních evropských lip, lípy srdčité (Tilia cordata) a lípy širokolisté (Tilia platyphyllos). Statné, 25–26 m vysoké stromy s průběžnými kmeny a vysoko nasazenou korunou. Listy velké se šikmou bází, na rubu zelené se zřetelnou žilnatinou.
Původ: Celá Evropa - pěstuje se odnepaměti. 23 m vysoký statný strom s mohutnou, široce rozkladitou korunou. Kůra černavá, hrubě podélně brázditá, velmi pevná. Opadavé střídavé listy jsou obvejčité, zpeřeně laločnaté. Plody jsou válcovité nažky – žaludy sedící mělce v přitiskle šupinovité číšce na dlouhé stopce. Duby jsou symbolem síly a nezlomnosti pro svou houževnatost a tvrdost dřeva i vysoký věk, jehož se dožívají.
Původ: Kultivar cca z 19. století. Liší se od původního druhu převislým vzrůstem. 13 m vysoký strom s jedním průběžným kmenem a velkými kosterními větvemi. Borka je hladká, tmavošedá se světlejšími vzájemně propojenými hladkými pruhy („blesky").
Původ: Balkán, přirozený areál severní Řecko, u nás od roku 1562 nebo 1576. Široce rozložitý strom nazývaný též „koňský kaštan". Kmen bývá průběžný, brzy přecházející v silné kosterní větve. Vstřícné velké listy jsou dlanitě složené, nejčastěji sedmičetné, řapíky bývají často až 20 cm dlouhé. V posledních deseti letech stromy v kultuře trpí houbovitými chorobami, hnilobami a klíněnkou jírovcovou, takže nepatří mezi dřeviny dlouhověké. Alej s průměrnou výškou stromů 19–20 m.
