Zvláštní péče léčebná sluší tělu i duši dítěte
Zakladatel léčebny, lékař a humanista, usiloval o propojení medicíny s krajinou a s přírodou. Věřil, že uzdravení není možné cílit jen jako tělesné, ale zejména důležité je zdraví duševní. Chápal jednotu těla a ducha. Věděl, že příroda má léčivý účinek na mysl i tělo.

„Odborná péče ústavní ozdravuje koupelemi vzduchovými, slunečními, vodními, pískovými – nátěry léčebnými roztoky solnými a mýdlovými (kuchyňské soli, draselnatého mýdla) aj., masáží. Mocně tu slouží dětem methody ozařovací (Roentgenem, Finsenem, křemičitými lampami methodami konservativními a varuje se předčasných radikálních operací, jež bývají velmi osudny. Methodami orthopaedickými upravují se tu kloubní a kostní poruchy a umenšuje se tím počet práce neschopných. Pestré místní poruchy tuberkulosní (žlazové, slizniční, kostní, kloubní, oční, ušní, orgánové), pestré příznaky tuberkulosních onemocnění, pestré přidružené choroby — léčí ústav příslušnými methodami odborné therapíe. Pomocnými léčivy vnitřními jsou ústavu zvláště sůl (slaná jídla, slané vody, rybí tuk, arsen atd.). Důležitou pomocnou methodou léčebnou je v ústavu i pomocná dětská práce (v domácnosti, zahradě, košikářské dílně aj.), určovaná lékařem dle schopností a tělesných sil ošetřovancových. Mnohé ošetřovance vyškoluje ústav přímo pro příští životní povolání. Kuchyně cvičí hospodyňky, dětská oddělení ošetřovatelky a ošetřovatele, zahrada zahradníky, košíkářská dílna košíkáře, truhlářská dílna truhláře, knihvazárna knihaře. Nejsou už ojedinělé toho příklady. I mezi ústavními zaměstnanci jsou mnozí, kdož bývali ústavními ošetřovanci.“ (Hamza, 1923)

Denní režim sanatoria
Hamzovo sanatorium se od těch zahraničních lišilo již zmíněnou rodinnou strukturou, zdravotní a pracovní výchovou. Mělo přesně stanovený denní režim. Nemocné děti vstávaly již v 6.00 hodin, pod dohledem ošetřovatelů si ustlaly nemocniční lůžko a následovala ranní hygiena. V 7.00 hodin byla na řadě snídaně, kterou vystřídala ranní vizita v 9.00 hodin. Ta probíhala tak, že děti, stojící v řadě, čekaly na příchod ošetřujícího lékaře. Součástí lékařské prohlídky bylo i hodnocení jejich chování. To bylo netradiční tím, že o svém případném nevhodném způsobu muselo lékaře informovat samo dítě. Vedle výchovného napomenutí byly udělovány také tresty, mezi které patřilo „stání v koutě“.
K lékařskému vyšetření děti obvykle docházely 3x týdně (v případě potřeby i denně). Stejně tak i do lázní, kde probíhalo léčebné tzv. „drhnutí“. Jednalo se o mytí pod studenou sprchou, při kterém se pomocí kartáčů masírovalo celé tělo. Tímto způsobem mytí docházelo k lepšímu prokrvení pokožky a údajně bylo mezi dětmi velmi oblíbené.
Velký důraz byl kladen především na výběr a kvalitu stravy, která obsahovala převážně dostatek masa, zeleniny, ovoce a kozího mléka. To Hamza pokládal díky jeho podobnosti s mlékem mateřským přímo za lék. Aby ho získal opravdu zdravé a plnohodnotné, založil i svůj chov čistokrevných sánských koz. První stádo tohoto druhu bylo do ústavu dovezeno přímo ze Švýcarska.
Stravování bylo 5x denně:
7.00 hodin snídaně – káva nebo kakao s pečivem
10.00 hodin svačina – chléb s máslem, sádlem, škvarky nebo medem
12.00 hodin oběd – polévka, maso (neomezené množství) s přílohou
15.00 hodin odpolední svačina – káva, čaj, kakao nebo mléko
18.00 hodin večeře – většinou opět teplá s dostatečným množstvím masa
V pátek bývala k obědu bramborová polévka a buchty, k večeři pak uzenina. Některým dětem byla podávána minerální voda a v zimě všem nemocným rybí tuk.
Nic z výše jmenovaného v praxi nevynechával, protože vše považoval za účinné a ozdravné jako celek. Ve vedení sanatoria je třeba ocenit i další Hamzův přístup a to sociologicko-statistický, kdy si vedl přesné statistické údaje o každém dětském pacientovi. Jednalo se o léčebné listy, které měly význam nejen pro lékaře, ale sloužily i výzkumným účelům – stážujícím medikům a dalším kolegům z lékařského oboru. Jde dnes o unikátní soubor dat.